Článek o jazycích v časopisu Respekt

Chtěl bych upozornit na zajímavý článek v aktuálním čísle (25.-31.8.) časopisu Respekt.
Začátek článku najdete online zde: http://respekt.ihned.cz/…bez-reci-5-5

Tak si ho budu muset koupit:

“Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce RESPEKT.IHNED.cz”.

Poslední věta v tom přístupném článku uvádí, že Čechů, kteří jsou schopni domluvit se jiným jazykem, než češtinou ubývá. Tomu se snad ani nechce věřit. Nevím, čím to má autor podložené, ale pokud jeho tvrzení skutečně vystihuje realitu, pak je to docela paradox, když uvážíme, že děti se dneska začínají učit angličtinu povinně už od třetí třídy základní školy a některá dítka s ní přichází do kontaktu ještě mnohem dříve, dokonce už od plenek.

Další věcí je samozřejmě potom kvalita výuky na školách a vůle i schopnost člověka naučit se cizí jazyk pořádně, na což samotná škola, ať už sebelepší, podle mého názoru rozhodně nestačí.

Taky by mne zajímala celé verze článku.

Snad bych vám to mohl nascanovat, pokud to není moc nelegální. 

Podle té mapy to vypadá s ČR dost bledě, ale když si proberu, kolik z mých známých se anglicky nedomluví, tak by to i odpovídalo…a to spousta z nich měla angličtinu ve škole povinnou, ale prostě ji nepoužívají.

No a také, jakou angličtinu měli ve škole, že. 

Vypadá to zajímavě. Taky by mě zajímalo pokračování článku… Nechce se mi věřit, že jsme na tom hůř, než třebas Itálie.

Asi jsem nějaký exot, ale mě to nepřekvapuje. Neučím sice moc, ale mám na doučování děti ze základky a učitelky angličtiny. Teď v úterý mě jedna holčička (9) na příměstském kempu, kde jsem měla hodinu angličtiny, přesvědčovala, že purple se vyslovuje / /, protože tak jim to říkala učitelka ve škole. A chudák holčička koukala, když jsem jí řekla, že je to učitelka učí blbě. Děti, co doučuju, jsou otrávené, angličtina ve škole je nebaví. Učitelka se věnuje jen dětem, kterým to jde, nebo dyslektikům. Ve skupině je jich moc (normálně celá třída, 29 dětí, rozdělených do tří skupin). Moje dcera na gymplu je v lepší skupině, ve které jsou (bohužel pro ni) i dvě děti, které nemají s angličtinou problém – jeden z nich dokonce radí učitelce při hodině slovíčka. A tato učitelka mojí holce nedá jedničku, i když známky na to má, protože prostě není lepší nebo stejně dobrá, než tady ti dva, a “musí je nějak odstupňovat”. Některé děti by to možná motivovalo k lepším výkonům, ale mojí dceru ne – prostě není ten typ, pro ní to je demotivace. Od kamarádů slýchávám podobné příběhy. Zlatá učitelka, která se věnuje všem dětem bez rozdílu a dokáže je něco naučit (třeba Veroniquee, tu měla moje dcera na nižším gymplu). To, si myslím, je u nás vzácný jev.

Zmíněný článek, i další podobné týkající se vzdělávání, si můžete přečíst zde.

Díky za článek!

Je smutnou skutečností, že na kvalitu výuky angličtiny se u nás plošně spolehnout nedá. Nicméně si myslím, že hodně žáků a studentů (a rodičů) prostě počítá s tím, že se bez dalšího jazyka v životě obejdou (což je v podstatě pravda, na rozdíl od našich babiček žijících za protektorátu). A tak nedobře vyučovanou angličtinu odepíšou stejně jako třeba dějepis, “protože náš učitel je v hodinách hrozně nudný a neumí to pořádně vyložit a stejně to v životě nepoužiju”.